Napsali o nás: Proplout asfaltem


V Česku vzniklo několik unikátních projektů, které mají zlepšit opravy silnic. Jejich zavádění ale vázne

Podnikatel Jiří Rušikvas začal před deseti lety pracovat s Akademií věd ČR na projektu, který letos jeho firma posílá do Evropy. Jenže zpráva o tom, jak se v Česku zrodila unikátní mikrovlnná technologie na opravy silnic, se stala zajímavou ještě z jednoho pohledu. Rušikvas přišel do stavebnictví z úplně jiného oboru a srážka s realitou byla tvrdá.

Z akademie na silnici

Příběh se začal psát zhruba před deseti lety. Rušikvas se seznámil s technologií, kterou vyvíjel Ústav chemických procesů Akademie věd, a řekl si, že ji podpoří a pustí se do byznysu, o němž v té době skoro nic nevěděl. Vědci tehdy hledali způsob, jak pomocí chemických procesů usměrnit mikrovlnné záření, které, jak se ukázalo, dokáže účelně roztavit asfalt. „Na začátku to bylo jako sci-fi. Přinesli mi v podstatě upravenou mikrovlnnou troubu a řekli, že testováním došli k tomu, jak by šel asfalt nahřívat," vzpomíná. Tak se zrodila vize stroje budoucnosti. Bude ho stačit jen přivézt, postavit nad výtluk a začít opravovat.

Jako každý příběh měl i tento pár zápletek a těžkostí, ale jak se cíl přibližoval, Rušikvas věděl, že už ho neopustí. Jeho firma Futtec nakonec stroj s označením FT3 uvedla na trh a dále jej bude představovat a distribuovat v Česku i po Evropě.
A tady právě začíná onen druhý příběh. Když někdo přijde s inovací, všichni se na něj zpočátku dívají s nedůvěrou. S podobnou, jakou pociťoval Rušikvas ve chvíli, kdy na Akademii věd spatřil upravenou mikrovlnku. „Pořád jsme přemýšleli, jak jednoduše vysvětlit, jak to celé funguje. Seděli jsme v létě u pití s ledem, dívali se do sklenic a pak nám to došlo. Ta technologie funguje tak, jako by se ve vodě rozpustila kostka ledu a pak se to dalo celé znovu zmrznout," popisuje. V praxi ale nejde o chlad, nýbrž o teplo. Mikrovlny dokážou zahřát asfalt ve výtluku na potřebných 145 stupňů Celsia. Pak už jen stačí přidat teplou balenou asfaltovou směs o stejné teplotě, zhutnit a vše splyne v jeden celek. Žádné frézování, žádné řezání, jen malý červený stroj, který vznikl při společném bádání. Podpořila ho 11 miliony korun agentura CzechInvest a nyní v přepočtu 45 miliony korun Evropská unie z programu Horizon 2020. Deset let práce pak stálo z vlastní kapsy Jiřího Rušikvase dalších přibližně 25 milionů. Podobnou technologii v Evropě nikdo nemá. V Asii nebo za oceánem probíhaly sice pokusy s nahříváním v celé šířce pruhů silnic, ale ukázaly se jako ekonomicky neudržitelné.

Odpověď za tři body

Muž, který má vedle Futtecu také podíl ve firmě zabývající se elektronickou výměnou dat, už dnes umí princip svého nápadu vysvětlit každému. FT3 se sice nehodí na všechny druhy oprav silnic, ale i tak má tuzemský unikát široké uplatnění. Jenže vysvětlit funkci stroje je jedna věc a zlomit nedůvěru věc druhá. Jako v jiných oborech tu fungují ekonomické argumenty, jenže ve stavebnictví je není lehké předložit. „Šli jsme za starosty, za všemi, kdo mají na různých úrovních silnice na starost - kraje i stát. Chtěli jsme vědět, kolik stojí konvenční oprava výtluku o velikosti papíru A4. Na tuto jednoduchou otázku jsme dostali mnoho různých odpovědí. Záleží na tolika faktorech, až se v tom obyčejný člověk ztrácí. Nakonec jsme si po všech návštěvách zprůměrovali částku kolem 600 korun. Ale když začnete počítat, zjistíte, že se na tyhle náklady nemůže nikdo dostat s kvalitou standardní trvalé opravy, která by měla být správci komunikací požadována," vypráví Rušikvas.

Oprava „standardním způsobem" znamená, že musí někdo přivézt autem frézu, někdo musí výtluk vyfrézovat, vyčistit, penetrovat, musí přijet auto s teplou asfaltovou směsí, kterou obalovny prodávají jen v několika tunových množstvích, někdo musí doplněnou směs ve výtluku zhutnit, po zchladnutí směsi proříznout spáru a utěsnit ji asfaltovou zálivkou. „To jsou dvě až tři auta a nejméně čtyři lidé. Není možné, aby to stálo šest stovek," říká inovátor. Dnes už Rušikvas ví, že musí při vysvětlování zdůraznit vhodnost FT3 pro opravy jednotlivých děr. Zatímco na silnicích nižších tříd se čeká, až se jich dost urodí, správci dálnic musejí opravovat každý výtluk jednotlivě. A tady se nějakého srovnání dá přece jen dopátrat. Přivézt veškerý ansámbl kvůli jedné díře na dálnici stojí nižší desítky tisíc korun. Stroj FT3 zvládne opravu zhruba za šest tisíc.

Firma Futtec také původně nechtěla se svým strojem opravovat silnice. Měla v plánu ho jen prodávat a servisovat. Jenže tuzemské podmínky jsou takové, že se musela chopit práce, aby lidi v oboru přesvědčila. Na sklonku loňského roku ve Futtecu v pátek zazvonil telefon a v úterý už jeho stroj pracoval na opravě dálnice. Dálnice měla minus jeden stupeň, ale technice to nevadilo. Za hodinu byl jeden výtluk opraven, přičemž 50 minut trvalo jeho prvotní nahřívání. To je také rozdíl proti konvenční technologii. Ta se nedá použít, pokud teploměr klesne pod plus pět stupňů.

Úspora času i peněz. Předností stroje FT3 je možnost nasadit jej na opravu i jediné díry ve vozovce. Zadavatele to přijde zhruba na šest tisíc korun, o řád levněji než v případě využití konvenčních technologií.

I další faktor, s nímž se musejí ve Futtecu vyrovnávat, je vypovídající. Přišli na něj, když sbírali zpětnou vazbu o tom, jak stroje v terénu fungují. „Stroj nahřívá původní asfalt desítky minut. Řidiči si stěžovali, že se na silnici nic neděje a dělníci jen stojí kolem místo toho, aby opravovali. Všichni mluví o technologiích a Průmyslu 4.0, a když ho uvedete do praxe, tak to nikdo nepochopí," usmívá se šéf firmy. Reakce ho přivedla na nápad mikrovlny ještě více urychlit, aby se nemusel asfalt nahřívat tak dlouho. Právě to bude ve firmě náplní letošního roku. Do zisku se chce Futtec dostat za tři až pět let. Rušikvas věří, že bezespárý způsob oprav je výhodnější než desítky let používaná konvenční technologie a že tuto starou technologii postup-ně nahradí.

Země chytrých nápadů

Futtec není jedinou českou firmou, která přináší do dopravního byznysu nové nápady. Společnost Exact Control Systems vyvinula postup přesného frézování, které znamená úsporu nákladů i času a má být šetrné i k životnímu prostředí. Za firmou stojí Marek Přikryl a Vítězslav Obr, kteří za sebou mají několikaleté zkušenosti z oboru ze Švédska. Firma už svůj nápad otestovala kromě Česka i v Kanadě, kde se jí podařilo uspořit polovinu nákladů na asfalt a celkově snížila náklady na opravu silnice o 12 procent. Její technologie spočívá ve 3D skenování vozovky, díky němuž se následně odstraní jen starý a poškozený povrch, nikoli ostatní kvalitní části v celé šířce. Bonusem je úspora při nákupu a převážení materiálu, menší opotřebení pracovních strojů při opravě, kratší uzávěrky silnic pro řidiče a v důsledku s tím spojené ekologické efekty. \

Známá je také inovace brněnské společnosti HT Road. V roce 2003 ji založili Jaromír Stiblík, Petr Hromek a Pavel Telička (nejde o někdejšího europoslance). Inovaci nasadili v roce 2015. Týká se také frézování povrchu asfaltových silnic spojeného s ekonomickými a ekologickými bonusy. HT Road uvedla do provozu silniční frézy využívající 3D nivelační technologii. Díky ní je firma schopna rekonstruovat silnice opětovným využitím stavebního materiálu přímo na místě, tedy bez nutnosti jeho odvozu a likvidace. Staré podkladové vrstvy se tak stávají druhotnou surovinou pro okamžité využití. Stejně jako předchozí technologie to znamená kratší uzavírky, méně dopravy materiálu a méně těžby. Firma na svůj nápad čerpala dotace z programu OPPIK a získala podnikatelská ocenění. Pokud by do Česka přijel kdokoli bez hlubší znalosti věci, muselo by se mu zdát, že stav místních silnic je každému ukradený. Alespoň tak podle toho vypadají. Problém ale není v tom, že by se v Česku nerodily nové nápady, jak silnice zlepšit. Jde jen o to, že se zavádějí do praxe jen velmi pomalu. Obor asfaltové lobby je stejně neprostupný jako jeho hlavní artikl.

Petr Weikert
Týdeník EURO